Sen o smrti

16. března 2011 v 17:00 | Lastovička s kosou v rukách |  Moje kecy
My slím si, že každý už raz nejaký taký sen zažil.
Aj ja som ich mala nespočetne veľa, tak v čom sa tie posledné dva odlišovali?
Nesnívalo sa mi, že niekoho zabili. Zomrela som ja. To samo o sebe ani nie je také čudné, to sa mi už tiež veľakrát snívalo, ale tentokrát to bolo zvláštnejšie. Sníval sa mi proces zomierania. Bolo to také silné, že ešte teraz si viem vybaviť tie pocity, ktoré som mala v sne.



  • Prvý sen nebol taký ako druhý (dalo by sa povedať, že ten druhý sa vystupňoval - len dúfajme, že ten tretí ma nezabuje :D). V tom prvom ma uniesli (zase nič nové pod slnkom, mňa furt unášajú, ja stále utekám a po prípade padám a tak podobne...) a ja som k nim bola drzá, lebo som vedela, že si to môžem dovoliť, lebo ma potrebujú, bola som takpovediac nenahraditeľná, ale potom som vyčítala jednému mužovi na tvári: "Už ťa nepotrebujeme." Vtedy zo mňa vyprchala všetka drzosť a odvaha. Namieril na mňa zbraň a ja som si ľahla na zem (síce netuším prečo, ale možno som nechcela spadnúť :D) a zavrela som oči. Priložil mi hlaveň k spánku a zamieril. Smrť nebolela, ale to zdesenie. Ten obrovský strach. Keď si to spätne uvedomujem, tak tým strachom som bola priam ohromená. A potom to prestalo a niečo zo mňa začalo unikať a myslím, že to bola duša. (Kriste, to čo sa mi sníva?!)

  • V druhom sne som čakala na letisku s mamou pred pristávacou dráhou a hrozne sme sa tešili na moju sestru, ktorá prichádzala (v lietadle) ale na dráhe sa vyskytli nejaký ľudia a lietadlo sa nemohlo uhúť (pekne trafená situácia) a padalo smerom na nás. Živo si viem vybaviť ten ohromný des, ktorý ma zase celú opantal. vrhla som sa k mamine a ocitli sme sa na zemi. Zase žiadna bolesť, len ohromný žiaľ a strach. Oči som mala zavreté a pamätám si farbu viečok - boli oranžové akoby mi silné svetlo svietilo do očí (Kokso, až teraz si uvedomujem, nebol to ten tunel, čo sa furt spomína, keď niekto zomiera?!) Cítila som svoju maminu v náručí a potom som sa zobudila. Najdesivejšie bolo, že ten sen akoby pokračoval, aj keď som sa zobudila. Akoby zo mňa niečo unikalo. Z nôh akoby sa mi dvíhala nejaká neznáma hmota a ten pocit bol taký silný, že som sa musela pretočiť na chrbát, aby to prestalo.

Desí ma to! Nikdy sa mi niečo podobné nesnívalo, ale zároveň ma to istým spôsobom fascinuje...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lilly Lilly | Web | 16. března 2011 v 18:30 | Reagovat

Ja mám rada, keď sa mi sníva sen o smrti, pretože vždy mi ten sen niečo dá :) Tak ako tu ty píšeš.. ten pocit je neuveriteľný! Ja som mala taký sen, ibaže keď som zomrela necítila som žiaden strach, ale úľavu a radosť.. to bolo ale asi tým, že ja som v tom sne spáchala samovraždu xD

2 Becky Becky | Web | 17. března 2011 v 9:30 | Reagovat

Tyto sny znám. Většinou přichází smrt hned po nějakém potěšení či v pocitu největší blaženosti. Nee že by náhodou přišla když mám depresea gřeba bych si ji i přála, ne to jen potom ve snu umíraj všichni kolem mně :D skvělé.

3 Viollet Viollet | Web | 19. března 2011 v 19:25 | Reagovat

Taky se mi často zdá, že umírám. V posledním snu mě honil maniak s kudlou, a já mu ujížděla na invalidním vozíčku :D

4 Lindsey Lindsey | Web | 19. března 2011 v 21:20 | Reagovat

Já ve snu nikdy neumřu. Jednou se mi zdálo, že mě chlap chtěl probodnout a seděli jsme naproti sobě a já s tím byla smířená, ale když mě chtěl bodnout, tak mi došlo, že chci žít a nějakým zázrakem jsem zatáhla břicho tak, že se mne nůž ani nedotkl :D
Ve většině případou se ale stanu nehmotnou :D Prostě se soustředím a najednou je ze mě jen vzduch a všechno jde skrz mne :D
Díky moc za přání :-) Stará už si i docela připadám, hlavně když vidim patnáctky když pařej jak draci :D Dostala jsem od rodičů dohromady se ségrou televizi, notebooka a pak vůni Playboy, od babičky náušnice z mého oblíbeného obchodu, baleríny, bonboniéru, vlastnoručně upečený dort a peníze :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.